Být mámou i vrbou: 30 jednoduchých otázek, které vaše dítě navedou k upřímnosti o tom, co zažilo, i k větší otevřenosti o jeho problémech (nejen) ve škole

„Podívej se … Jakubko, jak bylo ve škole?“ „Dobře.“ „A co jste dělali?“ „Hmmm.“ Pokrčil chlapeček rameny. Takto mě upozornila zoufalá kamarádka na fakt, že ze syna, co se školy týče, nedokáže dostat nic víc než jednoslovné odpovědi. Tak jsme se společně zamysleli a otázky přeformulovány …
Jak mluvit s dětmi o tom, co zažili?
Jak si získat důvěru svého dítěte? Komunikovat s dětmi o kamarádech ve škole, o tom, co se tam dělo, co je bavilo na hodinách, zda měli nějaké problémy, nebo jejich nebodaj někdo zahanbil, je někdy fuška. A určitě jste si všimli, že otázka „jak bylo ve škole“ prostě nefunguje. Pokud na otázku zazní vůbec nějaká odpověď, tak obvykle jednoslovný – nebo pokud máte štěstí, jednovetová.

Možná když se ptáte svého nadšeného prvňáčka, tak se dočkáte něčeho, s čím jste spokojeni. Posloucháte dlouhý příběh o nové paní učitelce, jak vypadá, jak se chová, s kým dítě sedí, jací jsou ostatní spolužáci, co vyvedl Jožko a jaké šatičky měla na sobě Gabika – abyste je mohli koupit i vy – co se psalo na tu obrovskou černou tabuli a podobně.

No jak jdou měsíce, roky dál, zdá se být stále obtížnější vytáhnout z dětí více než jen „dobře“. Detaily a emoce zmizely, škola se stala rutinou. Komunikace s vaší láskou se stala těžkým oříškem.

Jak shrnout den? Ne obecnými otázkami
Pravdou však je, že otázka „jak bylo ve škole“ není dobrá volba. Ve škole se vždy něco děje, ať jde o rutinu nebo ne. Jenže děti na tak obecnou otázku obvykle nevědí odpovědět. Proč?

Protože neobsahuje detaily, které chceme slyšet a na které se dětem snadněji odpovídá. Děti nevědí, co mohou říct, abychom se cítili spokojeně, co říct nahlas, co ne. Je to naše úloha konkretizovat a přidat „proč“, „jako“, „kdy“, „co přesně“ se událo.

Důležité je rovněž soustředit na to, kdy se dětí budeme ptát – vyberte vhodné prostředí, kdy se děti budou cítit komfortně, nebudou rozptýlené a hlavně to bude oběma příjemné – jak rodičům, tak dětem. Večeře, cesta v autě … A udělejte z konverzace o škole rutinu, aby vám neuniklo, pokud se bude s dítětem dít něco vážně.

Proč se vlastně ptát? Pro mnohé je to jasné – je důležité nezmeškat významné události v životě našich dětí, znát jejich vnitřní svět, cítit blízkost a tedy vzájemnou důvěru a hlavně budovat blízký vztah.

Vztahy jsou jako květiny – pokud se jim nevěnujeme, mohou zavadnout. Je také příjemné vědět, co u našich dětí právě letí, kam se ubírají jejich zájmy, jaká témata přebírají ve škole, jak se socializují. Proto potřebujeme otázky, do kterých se děti zapojí celé – nejen jednoslovné, protože z jednoho slova vyčteme holé nic.